Z kokpitu stíhačky do kokpitu světa

Michal Černý strávil dvacet let jako vojenský pilot na MiGu-21, bránil vzdušný prostor České republiky — a pak se rozhodl dobýt svět civilním Boeingem 737. Jeho příběh od stíhacího pilota přes covid-krizi až k instruktorovi FNC Aviation odhaluje, co dělá z elitního pilota skutečného lídra.

Text: Sabina Pucherová, FNC Aviation · Foto: archiv Michala Černého

Existuje fotka, kde stojí Michal v kapitánské uniformě před Boeingem 737 na africkém letišti, s malou holčičkou v náruči — oba mají sluneční brýle. Holčička se usmívá. Michal taky. Kolega ten záběr zachytil a komentář napsal jediný: Tohle je celý Michal.

Létal dvacet let stíhací letouny pro Armádu České republiky. Poté strávil dvacet let jako kapitán Boeingu 737 — od americké Floridy přes Hongkong až po západ Afriky. A pak přišel covid. Aerolinie propouštěly po tisících. Michal přišel o místo. Šel pracovat na věž. A vrátil se zpátky do kokpitu. Dnes létá kapitána u Air Explore a přednáší pro FNC Aviation.

Jeho kariérní oblouk je neobvyklý i v leteckém světě, který neobvyklé kariéry buduje běžně. Dva různé vesmíry letectví — vojenský a civilní — a dvě desetiletí v každém z nich. Stíhač a dopravní pilot zároveň. A teď instruktor, který chce předávat dál to, co za ta léta nasbíral.

„Létání pro zábavu nebo profesionální kariéra — to je věc vašeho srdce a motivace. Každý je manažerem svého osudu. Stačí chtít a jít za svým snem.“— Michal Černý, o cestě k létání

Michal Černý — čtyři zlaté pruhy, kapitán Boeingu 737.

Začátek · Chemická průmyslovka a nebe

Málokdo by předpokládal, že cesta od zkumavek a periodické tabulky povede přímo do kokpitu sovětské stíhačky. Michal Černý vystudoval chemickou průmyslovku. Pak se rozhodl, že chce lítat. Letectví studoval v Košicích a vstoupil do Armády České republiky jako vojenský pilot.

Začínal na MiGu-21 — legendárním delta-křídle s maximální rychlostí přesahující Mach 2, dostupem přes 17 kilometrů, výzbrojí pro vzdušný souboj. Stroj pro ostré myšlení, okamžitá rozhodnutí, nulovou chybu. Jeden z nejrozšířenějších nadzvukových letounů planety. A Michal Černý ho létal dvacet let.

Absolvoval řadu taktických výcviků, spolupracoval s piloty NATO, strávil studijní pobyt v USA. Výcvik, který formuje člověka jinak než cokoli jiného — v kokpitu stíhačky není místo pro výmluvy. Buď to zvládneš, nebo ne. Třetí možnost neexistuje.

Kdybychom v civilním letectví přistupovali k risk managementu a zodpovědnosti tak jako v armádě, bylo by méně nehodovosti a méně tenze na civilní obloze.— Michal Černý, o rozdílu mezi vojenským a civilním přístupem

Přechod · Čtyři zlaté pruhy, nový svět

Po dvaceti letech v armádě jsi přešel do civilního letectví. Jak tě přijali?

S rezervou. To je upřímná odpověď. Vojenští piloti jsou v civilním sektoru přijímáni s předsudkem — příliš samostatní, příliš přímí, zvyklí na jiné standardy. Já věděl, co umím. Nastoupil jsem jako First Officer na Boeing 737 a na kapitána jsem se vypracoval relativně rychle.

Co byl největší rozdíl mezi vojenským a civilním létáním?

Filozofie. Ve vojenském letectví je každý krok procedura a zodpovědnost je absolutní. V civilním sektoru pracuješ s posádkou, s cestujícími, s obchodními tlaky. CRM — Crew Resource Management — není jen fráze, je to přežití. Správná komunikace v kokpitu je otázka bezpečnosti celého letu. Na to jsem byl z armády dobře připravený. Jenže to civilní svět moc nechápal.

Pamatuju si první komerční let — trasa LKPR–LGLM–LKPR. Nezapomíná se. Stejně jako prvních pět okruhů při base trainingu v Olomouci. Každý detail je zapsaný hluboko. Pak přišly stovky destinací a tisíce hodin — ale ten první let zůstává.

„Mé vědomí a přesvědčení mého leteckého okolí, že jsem připraven. Každý krok k výšinám s respektem a pokorou.“— Michal Černý, o cestě na kapitána

Finální přiblížení na letiště Hongkong Chek Lap Kok — dráha vyrůstá přímo ze zátoky.

Svět · Šest kontinentů, jeden kokpit

Létal jsi do Ameriky, Kanady, Hongkongu, Afriky i Chile. Co se mění, když obletíš svět?

Pohled. Když přistáváš na Hongkongu — letiště na umělém ostrůvku, finální přiblížení přímo nad zálivem — uvědomíš si, že letectví je jedna z mála profesí, kde každý den vidíš svět jinak. Ne z okna vlaku. Z kapitánského sedadla.

Amerika, Kanada — to jsou kontinentální vzdálenosti a úplně jiný přístup ATC. Hongkong — hustota provozu a přesnost, která neodpouští chyby. Afrika — letiště, kde infrastruktura teprve vzniká a pilot musí být o krok napřed. Chile — Andy při přiblížení na Santiago. Turbulence a výhled zároveň.

Co z toho cestovatele vezmeš zpátky domů?

Pokoru. Když vidíš z deseti tisíc metrů, jak malá je hranice — ta čára na mapě, kvůli které se lidé hádají — pochopíš věci, které se jinak chápou špatně. Rád vařím, rád sportuji. Ale nejdůležitější věc, kterou mi létání dalo, není destinace. Je to způsob myšlení. FLY, NAVIGATE, COMMUNICATE — a mít vždy plán B.

„Správný risk management přináší méně stresu. Nikdy není nic na 100 % — proto jsem vždy připraven přejít na plán B s pokorou a respektem.“— Michal Černý, o krizovém myšlení v kokpitu

Covid · Dno a návrat

Michal to zmíní skoro bez emocí — a přesto je tam cítit váha celého příběhu.

Pandemie zasáhla letecký průmysl s brutální silou. Aerolinie rušily flotily, propouštěly po tisících. Po dvaceti letech jako kapitán — náhle bez kokpitu. Šel jsem pracovat na věž. Řízení letového provozu v Hradci Králové. Jiný úhel pohledu na oblohu — ze země, přes radar. Letadla jsem stále viděl, jen z druhé strany.

Vzdát se? To není v mém slovníku. Krize přináší stres a stres přináší emoce — a emoce jsou v krizi jedovatý koktejl. Proto se v takových chvílích snažím být chvíli jako stroj: FLY, NAVIGATE, COMMUNICATE.— Michal Černý, o cestě zpátky do kokpitu

Vrátil se. Dnes létá kapitána u Air Explore z Boeingu 737. Kokpit je zase jeho. A na otázku, co ho drží — říká s úsměvem, ale bez ironie: Keep going. Cesta je cíl.

FNC Aviation · Co dál předat

Přednášíš pro FNC Aviation. Proč právě tohle?

Protože vím, že nabyté zkušenosti si nezaslouží ležet v šuplíku. Čtyřicet let v letectví — vojenském i civilním — ti dá pohled, který nedostaneš ze simulátoru ani z učebnice. CRM, Human Factors, komunikace v kokpitu — to nejsou abstraktní pojmy. To jsou věci, na kterých závisí životy.

Co je základ, který předáváš každému pilotovi nebo manažerovi?

Letecký mozek. Chápat věci v souvislostech. Mít vždy plán B. KISS — Keep It Simple, Stupid. SMART cíle. A FNC — Fly, Navigate, Communicate. To platilo, platí a bude platit vždy. Ve dvacátém prvním století se na to hodně zapomíná.

Vedle pilotů přednáším manažerům a vedoucím týmů. Protože to, co platí na deseti tisících metrech, platí i v zasedací místnosti. Čistá komunikace, rozhodování pod tlakem, plán B. Nejoblíbenější citát? Dvě slova: „Nebuď kretén.“ Jednoduchá, jasná, platná všude.

Grafologie · Co vidíš v lidech

Jsi taky grafolog samouk. Jak to jde dohromady s letectvím?

Lépe, než by se zdálo. Vždy mě zajímalo, co se děje v lidských duších. Grafologie je způsob, jak číst to, co lidé neřeknou. V kokpitu ti takový pohled může zachránit život — včas rozpoznáš, že kolega není v pořádku, dřív než se to projeví na ovládání. CRM je v jádru psychologie. A grafologie je psychologie rukopisu.

„Vždycky mě zajímalo, co se děje v lidských duších. Proto jsem i grafolog samouk. To platí i v kokpitu — pilot musí číst nejen přístroje, ale i lidi kolem sebe.“— Michal Černý, o CRM a lidské psychologii

Pohled z FL350 — tohle vidí jen ti, kdo létají.

Afrika · Vaše brýle pomohou Africe

Jak ses dostal k misi „Vaše brýle pomohou Africe“?

Přirozeně. Létám do Afriky, vidím tu realitu z výšky i ze země — a kdy jindy pomoci, než když tam jsi? Mise vozí brýle do škol v subsaharské Africe. Jednoduchá věc, která lidem mění život. V uniformě kapitána jsem klečel před dětmi a držel tričko s nápisem projektu. A bylo to správně.

Přes veškerou kariéru jsem se snažil zůstat normálním člověkem. Doslova i obrazně. Elitní výcvik tě může vzdálit od reality — nebo tě může naučit ji vnímat ostřeji. Já zvolil druhé. Proto vařím, jezdím na koni, sportuji. A proto dělám tyhle mise.

Létání ti dá pohled, který jinak nedostaneš. Vidíš svět jako celek. A pak přistaneš v Africe a uvědomíš si, jak malé jsou věci, o které se doma hádáme.— Michal Černý

Poselství · Jít za snem

Michal Černý mluví přesně, bez pauz, bez eufemismů. Je to člověk, od kterého se chce učit — ne proto, že má elitní výcvik, ale proto, že si svou elitnost zasloužil.

Co bys řekl lidem, kteří mají sen stát se dopravním pilotem?

Jít za svým snem. Ptát se, zajímat se, chtít. A hlavně začít. Myslel jsem si, že létání je jen pro bohy. Ukázalo se, že každý je manažerem svého osudu. Stačí jen chtít a jít za svým snem. Vypadá to crazy, ale je to na dotek blízko.

A co lidem, kteří se chtějí v životě zlepšovat v tom, co je baví?

Keep going. Cesta je cíl. Dvě slova, jedno poselství. Nezáleží na tom, kde začínáš — záleží na tom, jestli nepřestaneš. Já začal na chemické průmyslovce. Létal jsem stíhačky pro Armádu ČR. Prošel jsem covidem a věží. A dnes jsem v kokpitu, kde chci být, a předávám to dál. Copak vy?

Z rozhovorů · Michal přímo

Jaká byla vaše cesta do světa křídel?

Myslel jsem si, že létání je jen pro bohy. Pak jsem zjistil, že každý je manažerem svého osudu. Stačí jen chtít.

Co vás nejvíce překvapilo při přechodu do civilního letectví?

Že o vojenské letce není extra zájem a jsou bráni za riskující a nedisciplinované piloty. Přitom kdybychom přistupovali k risk managementu jako vojáci, bylo by méně nehodovosti.

Zažil jste krizovou situaci? Co vám běželo hlavou?

Pokora a respekt. Krize přináší stres, stres emoce — to je jedovatý koktejl. V krizi se snažím být chvíli jako stroj. FLY, NAVIGATE, COMMUNICATE. KISS. SMART. To jsou moji pomocníci.

Vnímáte potřebu učit lidi správně komunikovat?

To platilo, platí a bude platit vždy. Akorát se na to ve 21. století hodně zapomíná.

Závěr · Začal na chemické průmyslovce. Skončil jako kapitán šesti kontinentů.

Michalu Černému je 59 let. Létal stíhačky pro Armádu České republiky. Obletěl svět v kokpitu Boeingu 737. Přišel o místo při covidu, šel na věž a vrátil se zpátky. Dnes létá, přednáší, pomáhá v Africe.

Ukázalo se, že sen byl realistický. Jenom to chvíli trvalo. A on to nevzdal.

„Keep going. Cesta je cíl. Nezáleží na tom, kde začínáš — záleží na tom, jestli nepřestaneš.“— Michal Černý